Současnost
Základní fakta o knižní produkci ČR v roce 2004 Jakkoli se
uplynulý rok zapsal v paměti běžných čtenářů a nečtenářů především cenovou
válkou, kterou vyvolalo vydání pátého svazku dobrodružství Harryho Pottera,
vyznačoval se z hlediska knižní produkce určitou stabilitou. Před zraky
zákazníků knihkupectví i knihomolů v nejlepším slova smyslu však zůstala
skryta pokračující koncentrace knižního obchodu, posilování velkých firem na
úkor malých, volání po ochranářství pro malé knihkupecké subjekty, tlak na
zvyšování rabatů na úkor nakladatelů,
druhotná platební neschopnost, ohrožující fungování dalších článků
knižního obchodu a v neposlední řadě vehementnější zapojení obchodních
řetězců do prodeje knih navzdory jejich zploštělé nabídce v porovnání
s běžnými knihkupectvími. Pro objektivní hodnocení stále citelně chybí
marketingová analýza našeho knižního průmyslu. Nejsou k dispozici údaje o
celkovém obratu, nákladech knih, ziscích, podílu na trhu. Hodnověrnou odpověď
od hráčů z naší knižní sféry získáme jen stěží. Většinou vše stereotypně
hodnotí spíše jako negativní. A přesto stále vychází spousta nových a krásných
knih. Kde tedy získat objektivní
informace? Tento příspěvek je dílčím obrazem o stavu českého vydavatelského sektoru,
který se opírá o dostupné prameny. Produkce
knih
Další
nárůst produkce knih v České republice jako v předchozích letech se v roce
2004 nekonal. Vyšlo celkem 15 749 knižních titulů, z toho 13 989
v prvním vydání. Tyto ukazatele se nijak výrazně neodlišují od trendu
předchozích let – český knižní trh si žádá především novinky a dalších vydání
se dočká jen omezený počet titulů.
Vysoká absolutní čísla o počtu
vydaných titulů knih v roce 2004 stále
potvrzují skutečnost, že klesající průměrné náklady knih čeští nakladatelé pro
zachování stejného objemu finančního obratu kompenzují vydáváním velkého počtu
titulů. Loni vydalo v ČR alespoň jednu neperiodickou publikaci celkem 1327
vydavatelských subjektů, a to je zhruba na předloňské úrovni, kdy se na naší
celkové knižní produkci podílelo celkem 1365 vydavatelů. Rekord z roku 2003 v počtu vydaných knižních titulů
(celkem 16 451) tedy zůstal nepřekonán. Tato sumarizace opět vychází z
podkladů Národní knihovny ČR (NK ČR), resp. z údajů národní bibliografie, která
se zpracovává na základě zákonné povinnosti nakladatelů (vydavatelů
neperiodických publikací) odevzdávat povinné
výtisky ze své produkce určeným knihovnám (viz TABULKA I). TABULKA I Přehled o počtu vydaných titulů knih v ČR za
roky 2000 – 2004
Zdroj: Národní knihovna ČR Tato
statistika, která nás reprezentuje i na mezinárodním fóru, zahrnuje rovněž
údaje o tzv. mimotržní produkci, která se nedostane do běžné knihkupecké sítě.
Patří sem především účelové nebo regionální tisky, produkce státních a vládních
institucí (tzv. šedá literatura) a také řada titulů z produkce vydavatelů
univerzit a vysokých škol a ústředních státních institucí. Odhadem sem
z celkového počtu vydaných titulů knih patří zhruba polovina. V běžné
nabídce knihkupecké sítě se objeví druhá polovina, tj. cca 8000 titulů. Metodika, používaná pro sčítání vydaných
titulů knih pro národní bibliografii a v Národní agentuře ISBN (NA ISBN)
se bohužel odlišují, takže zde pravděpodobně disponují čísly odlišnými, resp.
vyššími. Do národní bibliografie se totiž nezařazují dotisky titulů knih se
stejným ISBN, atlasy a mapy, bibliografie, publikace o rozsahu menším než 48
stran apod. Roční
výkazy, které se v NK ČR zpracovávají podle metodiky UNESCO, jsou zatím jediným
hodnověrným a soustavně zpracovávaným zdrojem o roční knižní produkci České
republiky i z tematického hlediska. Pro svoji statistickou ročenku o kultuře v
ČR je také přebírá Informační a poradenské středisko pro místní kulturu (IPOS).
Kategorizace Českého statistického úřadu (ČSÚ) není pro tyto účely zcela
vyhovující, protože sleduje zejména ekonomická hlediska vydavatelské činnosti a
nezohledňuje její obsahovou složku. Celkem 1859
titulů nebylo loni opatřeno mezinárodním standardním číslem knihy (ISBN). V NA
ISBN jim proto opět přidělili náhradní identifikátory ISBN (80-238 a 80-239). V
souhrnné roční produkci to činilo téměř 12 %, a to rozhodně nelze považovat za
pozitivní trend, i když došlo k mírnému snížení ve srovnání
s předchozím rokem. V současnosti mají v oblasti knižního obchodu
knihy bez ISBN ztíženou cestu na trh, protože se z něho odvozují čárové kódy
EAN. K 31. 12.
2004 bylo v ČR registrováno celkem 3619 vydavatelů knih, resp. subjektů s
oprávněním k produkci neperiodických publikací (viz TABULKA II). Ve srovnáním
se stejným obdobím předchozího roku došlo k téměř 5% nárůstu jejich počtu,
i když opět cca 50 vydavatelských subjektů ohlásilo v průběhu roku 2004
ukončení své činnosti. TABULKA II Počet
registrovaných nakladatelů v ČR za roky 2000 – 2004
Zdroj: Národní agentura ISBN Vydávání
knih je u nás v porovnání s jinými státy EU stále výrazně rozloženo mezi více
vydavatelských subjektů, i když rozhodující podíl české knižní produkce
zajišťuje pouze 300-400 vydavatelů neperiodických publikací z celkového počtu
evidovaných. I zde je však patrná koncentrace. Více než 100 titulů za rok 2004
vyprodukovalo pouze 26 subjektů včetně vydavatelů vysokých škol a univerzit a
ústředních státních institucí (loni 34); bez nich se nám jejich počet zúží na
polovinu (13, v loňském roce 20). Ona vůdčí necelá „třicítka“ zajistila v
roce 2004 vydání celkem 5452 titulů (z
toho na vydavatele univerzit, vysokých škol a ústřední státní instituce připadá
2757), což představuje takřka 35%
celkové knižní produkce. Pro srovnání: předloňské údaje mají následující
hodnotu – celkem 6237 titulů a z toho 3208 vydaných univerzitami, vysokými
školami a ústředními státními institucemi, což činilo takřka 40% celkové knižní
produkce. Menší vydavatelské firmy se tedy loni více podílely na celkové české
knižní produkci. Vzhledem k tomu, že
nejsou k dispozici přesné údaje o výši nákladů jednotlivých titulů, nelze
objektivně spekulovat, jaký podíl připadá na vůdčí vydavatelské firmy a jaký na
ty menší a malé. V TABULCE III jsou uvedeni největších
producenti knih na území ČR podle počtu vydaných titulů knih v roce 2004. Toto
poněkud mechanicky stanovené kriterium má sice určitou výpovědní hodnotu a
nepostrádá zajímavost, umožňuje učinit si alespoň orientační představu o obratu
zmiňovaných firem, ale samozřejmě nevypovídá nic o kvalitě a redakční
náročnosti připravovaných knih. Bohužel se z tohoto přehledu také nedají vyčíst takové cenné ukazatele,
jakými jsou např. celkový náklad knižní produkce nebo zisk uvedených firem,
které by umožňovaly objektivnější kvantitativní posouzení jejich skutečného postavení
na českém knižním trhu. Vzhledem ke specifičnosti vydavatelů
vysokých škol, univerzit a ústředních státních institucí (většinou velký počet
vydaných titulů, tematicky specifických, a relativně nízké náklady) jsou tato
nakladatelství vyčleněna do samostatné tabulky (TABULKA IV). Do počtu vydaných
titulů za rok, jež určují pořadí nakladatelů v obou tabulkách, nejsou zahrnuty
dotisky, ale pouze tituly, kterým bylo přiděleno nové číslo ISBN. TABULKA
III Největší producenti knih na
území ČR podle počtu vydaných titulů v roce 2004 (bez
vydavatelů vysokých škol, univerzit a ústředních státních institucí) Pro
možnost porovnání je za lomenou závorkou uvedena rovněž produkce v letech 2003
– 2000.
* Produkce Euromedia Group je poprvé uvedena
souhrnně. Jednotlivé značky za posledních pět let vykazují následující bilanci (při samostatném vykazování by
Knižnímu klubu za loňský rok patřila 6. a Ikaru 10. příčka): Knižní klub, Praha 216/221/208/205/183 Ikar, Praha 155/178/205/180/198 Odeon, Praha 23/36/42/26/7 Ikar spadá pod Euromedia Group od května
2000; v souhrnné produkci za tento rok jsou uvedeny všechny vydané tituly pod touto značkou
bez odlišení, jaká část produkce vyšla před začleněním do Euromedia Group. ** od 3. 1. 2005 CP Books TABULKA
III je dokladem v podstatě ukončené profilace největších vydavatelských
subjektů ČR. Potvrzuje zřetelně setrvalý stav, kdo u nás patří k největším
producentům knih, resp. neperiodických publikací. U některých subjektů, např. nakladatelství MOBA, Slovart nebo
Naše vojsko je zvláště zřetelný dynamický nárůst produkce v loňském roce.
V případě Našeho vojska došlo teprve před pěti lety k převodu značky
nakladatelství na nového vlastníka.
Uvádění pětileté časové řady podle počtu vydaných publikací však ještě zřetelněji
vypovídá o soustavné a systematické ediční práci jednotlivých nakladatelství.
K těm vedle zmiňovaných nakladatelských domů patří také např. CP Books
(Computer Press), Václav Svojtka & Co, Albatros nebo Fragment. Nárazovitost
produkce jako v případě Geodézie ČS je spíše výjimečná. Na své pozice mezi
největšími vydavateli se opět vrátila nakladatelství Mladá fronta a Vyšehrad.
Euromedia Group, česká pobočka nadnárodního mediálního koncernu Bertelsmann
Group, zůstává celkovým součtem vydaných titulů pod jednotlivými značkami
největším vydavatelstvím u nás, i když
ve srovnání s předloňským rokem přineslo na trh zhruba o desetinu méně
produkce. Lze však konstatovat, že hlavní subjekty, patřící do české nakladatelské
elity, vydaly loni až na některé výjimky v průměru méně titulů knih než
v roce předchozím. TABULKA
IV Největší producenti knih na
území ČR podle počtu vydaných titulů v roce 2004 (pouze vydavatelé vysokých
škol, univerzit a ústředních státních institucí) Pro
možnost porovnání je za lomenou závorkou uvedena rovněž produkce v letech 2003
– 2000.
V přehledu největších producentů knih z
oblasti univerzit a vysokých škol a také ústředních institucí státní správy
(viz TABULKA IV) se v zásadě jedná především o přeskupování pořadí většinou
stále stejných vydavatelských subjektů. Primát má opět produkce Českého
statistického úřadu; do této oblasti patří rovněž zdravotnická statistika
v podobě produkce Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR, který
ale v našem žebříčku největších producentů neperiodických publikací
v posledních letech vůbec nefiguroval. Vydavatelská produkce těchto
institucí závisí především na finálním zpracovávání statistických šetření a
potřebách vlády či parlamentu. Rozsah knižní produkce univerzit a vysokých škol
vyplývá většinou z velikosti a potřeb jednotlivých škol, a to zejména
z hlediska množství přijatých studentů a otevřených oborů, zde řešených
výzkumných úkolů nebo uspořádaných odborných akcí (sborníky). Dokládání
kvantity publikační aktivity pro získávání pedagogických hodností je sice
sporným, ale rozhodně důležitým faktorem, ovlivňujícím někdy rozsah produkce
vydavatelství vysokých škol. O produkci univerzitních a vysokoškolských
vydavatelů je však v některých případech širší zájem i na běžném knižním
trhu. Struktura knižní produkce Struktura naší knižní produkce se v
posledních letech zásadně nemění. I v loňské knižní produkci českých
vydavatelských subjektů opět převažují
knihy v češtině – více
než 88 % podíl (absolutně 13 912
titulů). Dalších 823 titulů vyšlo v roce 2004 v češtině s podílem
jiného jazyka. V tomto segmentu knižní produkce je patrný poměrně velký
nárůst oproti předchozímu roku, kdy i při rekordním počtu vydaných knih vyšlo
pouze 727 takových titulů. Loni bylo připraveno k vydání celkem 171
vícejazyčných publikací. V cizojazyčné produkci knih českých nakladatelských
domů znovu výrazně dominovala angličtina (v závorce je pro porovnání uveden počet
titulů vydaných v roce 2003): 578 titulů vyšlo v angličtině (544), 118 titulů
v němčině (126), 25 ve francouzštině (25), ale také 28 ve slovenštině (56), 30 v ruštině (35) a 14 v polštině
(16). Z dalších jazyků v NK ČR loni zaregistrovali také 3 knihy vydané v
esperantu, 2 v hebrejštině a ukrajinštině; dále vyšel jeden titul např.
v arabštině, čínštině, maďarštině, rumunštině, vietnamštině a jeden
v konžském jazyce kikongo. Celkově je v loňském roce patrné snížení
cizojazyčné produkce českých vydavatelů. Podíl krásné literatury na úhrnné loňské
knižní produkci ČR zůstal na úrovni roku 2003. Činil o něco více než 21%
(absolutně 3381). Vydávání dětské literatury zůstalo na vysoké úrovni. I když
v absolutních číslech došlo k nepatrnému poklesu ze 746 titulů, vydaných
v roce 2003, na 735, procentuálně se její podíl na celkové produkci oproti
předchozímu roku nepatrně zvýšil na 4,7%. Předloni činil 4,5%, v roce 2002
zhruba 4%. Podíl učebnic a vysokoškolských
skript dosáhl zhruba 11% (absolutně 1732 titulů). Ve srovnání s
předchozím rokem se u obou těchto ukazatelů jedná o nepatrný pokles (11,5% a
1884 titulů). Souhrnné údaje za posledních pět let jsou uvedeny v TABULCE V. TABULKA
V Porovnání počtu vydaných
titulů knih u některých typů literatury za roky 2004 – 2000
Zdroj: Národní knihovna ČR Překlady I v roce 2004 se podílely překlady na
celkovém objemu české knižní produkce zhruba jednou třetinou.
V absolutních číslech zůstal jejich počet na úrovni roku 2003. Jejich
podíl se však nepatrně zvýšil (více než 29%). Tato skutečnost naši zemi např.
vedle pobaltských států nebo Maďarska stále řadí k absolutní světové
špičce. Z celkového počtu 4604
vydaných překladů připadá desetina na překlady vícejazyčných publikací (440
titulů oproti 395 v roce 2003). Čeští nakladatelé nabídli loni svým
čtenářům překlady z celkem 39 jazyků, a
to i z některých neživých nebo u nás velmi vzácně frekventovaných jako ze
staroegyptštiny, staré hebrejštiny, malgaštiny nebo tibetštiny. Trojlístek jazyků, ze kterých se u nás
nejvíce překládá, je dlouhodobě (od roku 1990) neměnný. Anglických překladů
sice nepatrně ubylo, ale angličtina jakožto nejpřekládanější jazyk opět
dominovala. Připadla na ni polovina všech vydaných překladů. Naopak překlady
z němčiny i z francouzštiny, které se pravidelně umisťují na dalších
místech, svoje pozice posílily jak v absolutních číslech, tak
v procentuálním vyjádření. Dynamika kvantitativního nárůstu počtu
překladů z některých slovanských jazyků, patrná od počátku 21.
století, se v loňském roce opět
týkala především slovenštiny a ruštiny. Ale i polština si u nás udržela
dosažené pozice. Bohužel tato tendence není vzájemná. Ani polští ani ruští
vydavatelé české literatuře příliš nevěří. Na Slovensku se alespoň česká
literatura běžně čte v originále. Z ostatních slovanských jazyků se u nás
překládá dlouhodobě nepoměrně méně, počet vydaných překladů je v zásadě stále
stejný. Jedná se vždy zhruba o 20 titulů ročně a ani rok 2004 nebyl v tomto
směru výjimkou. Loni vyšlo po 5 dílech přeložených z bulharštiny,
slovinštiny a srbštiny, po 3 z makedonštiny a ukrajinštiny. Naopak se
zcela vytratila díla přeložená z chorvatštiny. K jazykům z dalších velkých kulturních
oblastí, ze kterých se v roce 2004 u nás na knižních pultech objevilo nejvíce
přeložených titulů, dále patřily (v závorce jsou pro porovnání uvedeny údaje za
rok 2003): italština – 61 (61) a španělština – 38 (52). V loňské knižní
produkci ČR byla opět relativně silně zastoupena literární díla přeložená z
nizozemštiny 29 (26) a ze skandinávských jazyků (švédštiny – 23 (16), dánštiny – 7 (10), finštiny – 7 (10) a
norštiny – 4 (4)). Pět titulů bylo také přeloženo z romštiny. Počet vydaných překladů z klasických jazyků
v roce 2004 kopíroval zhruba předloňskou úroveň. Vyšlo celkem (v závorce jsou opět pro porovnání uvedeny údaje za
rok 2003) 15 překladů z klasické latiny (18), 8 z novodobé a
středověké latiny (0), 4 z klasické řečtiny (8) a 3 ze staré
hebrejštiny (1). V TABULCE VI je obsažena kvantifikace vydaných překladů z
některých vybraných jazyků za uplynulých pět let. TABULKA
VI Údaje o počtu vydaných překladů
knih v ČR za roky 2004 – 2000
Zdroj: Národní knihovna ČR Závěr Článek je především výčtem aktivit
tuzemských nakladatelů v roce 2004. Tuhle produkci nabídli, aby posléze
měli distributoři co distribuovat a knihkupci co prodávat. Nezastírejme si, že
jde o podnikání, byť značně rizikové, čili ve většině případů se snahou po
dosažení zisku, aby bylo možné vydat zase další tituly a koloběh se mohl
opakovat. Nakolik se toho nakonec skutečně prodalo a jakých obchodních výsledků dosáhly jednotlivé články
knižního řetězce, se můžeme jen dohadovat.
Jasnější kontury téhle skutečnosti jsou bohužel stále zahaleny do mlhy.
Situace však pravděpodobně nebude tak tragická, jak se běžně ve shodě nechávají
slyšet jak nakladatelé, tak knihkupci. Jak by jinak mohl vycházet standardně
vysoký počet knih? Protože státní i jiné dotace na vydávání knih v ČR
nejsou nijak závratné s rozhodujícím vlivem na celkovou produkci, věřme,
že se tomuto sektoru loni dařilo a bude dařit i nadále. Jinak by se tyto podnikatelské
aktivity vymykaly logice. Vydávat a prodávat knihy jako koníček se ztrátou lze pouze
po velmi omezenou dobu... Loni jsem v závěru svého komentáře
k základním faktům o knižní produkci v ČR popřál všem, kdo se starají
o produkci, distribuci i prodej knih, ekonomicky úspěšné období. Zdá se, že se
mé přání vyplnilo. A tak je opakuji i letos. Jaroslav Císař
(jaroslav.cisar@volny.cz) Svaz českých knihkupců a
nakladatelů 2. 5. 2005 |