Aby nemuseli nakonec žebratiPříběhy z dějin karlínské Invalidovny

Rozlehlá budova karlínské Invalidovny se stane v nejhorším případě ruinou, chátrajícím skvostem barokní architektury. V té lepší variantě hotelem či se promění v kampus Univerzity Karlovy. Ať tak či onak, Invalidovnu čeká v nejbližší době nejistá budoucnost. Toto vůbec první ucelenější zpracování tématu vychází hlavně z bohatých archiválií, které zůstávaly skryty v útrobách dlouholetého uživatele Invalidovny – Vojenského archivu. Areál kdysi představoval místo, kam lidé přicházeli, aby nemuseli žebrat či živořit, kde se ale i rodili, umírali, léčili, učili, modlili, bydleli a pracovali, prostě prožívali v ní svůj příběh či jeho část. Autor neopomíjí důležitá témata, třeba příběh Strozziho nadace, který trval úctyhodných 294 let, nebo vlastní stavbu budovy a specifické podmínky života v ní. Snaží se ale zejména proniknout ke konkrétním lidem, kteří v Invalidovně dlouhá léta žili. Text vykresluje vrstvu invalidních důstojníků a představuje zajímavé, podivné či kuriózní osudy dalších invalidů a lidí žijících v tomto areálu. Spousta otázek je nadále otevřena a nezodpovězena. Zůstávají příběhy z dějin této zvláštní karlínské budovy, příběhy, které nás neponechají lhostejnými…