Bratři Morganové

Morganové vjeli do brodu a zastavili se. Oči se jim divně leskly. „Dobrý den, pane Starre,“ řekl uštěpačně Virgil Morgan. „Pěkné a klidné pozdní odpoledne, což? Takové pokojné. Zítra to bude jinak! Zítra poženeme přes průsmyk a přes váš pozemek své stádo, Jime Starre. A jestli nám zítra pořád ještě bude stát v cestě to vaše stádo, vezmeme ho prostě s sebou. Odeženeme odtud pryč všechno, co se nám dostane do cesty. Dost dlouho jsme už čekali.“ Zmlkl. A tím ještě více vynikl výhrůžný tón jeho posledních slov. Jim Starr se na něj podíval a dobře si všiml podrážděného jiskření v temných očích Virgila Morgana. S klidným a vyrovnaným výrazem ve tváři mu odpověděl: „Žeňte si, kdy chcete a kudy chcete, ale nepřibližujte se k mému stádu. A jestli vám bude stát v cestě, tak se mu velikým obloukem vyhněte.“ V očích Virgila Morgana se zablýsklo. Byl to člověk, který velice rád vyhledával hádky. Odvážné honičky a riskantní souboje – to vše patřilo k jeho životu. A kdykoliv narazil na člověka, který se mu zdál něčím pozoruhodný, neměl pokoj, dokud sobě i tomu člověku nedokázal, že on, Virgil Morgan, je schopnější a silnější…