Dekompozičné princípy v inscenačnej tvorbe

Práce Lucie Repašské reaguje na povahu a charakter divadelní tvorby v okruhu nezávislých performančních aktivit a pokouší se v odborných intencích reflektovat jeden z nejaktuálnějších proudů současného divadla. Autorka vychází z vlastní tvorby a z praktického výzkumu v brněnském souboru D´epog, jehož cílem – jak sama uvádí – bylo prověřit poměrně odvážnou hypotézu o sémantické autonomii dramaturgické, režijní a herecké složky, která – podle předpokladu autorky – vede k vyšší recepční angažovanosti diváka. Premisou autorky je pak chápání diváka ne jako konečného příjemce díla, ale jako kreativního završitele = tvůrce konečného významu "arteaktu" (když použiji v tuto chvíli nejvýstižnější pojem Jana Roubala), tedy diváka jako recepční aktivní složky díla. (…) Práce Lucie Repašské představuje velmi cenné propojení teoreticky argumentovaných postulátů divadelní tvorby s praktickým výzkumem, jeho detailní deskripcí a jasně formulovanými závěry, které mohou být inspirativní nejen pro metodiku herecké práce, ale také pro oblast vnímání percepčních a recepčních principů divadelního díla. Oceňuji především interdisciplinární přístup autorky, její metodologická východiska, včetně asi jednoho z prvních pokusů aplikovat také přístup kognitivní teatrologie, či spíše kognitivních studií a jejich postupů na reflektování geneze inscenace, diváckého vnímání a hereckých technik.