Delfíní lidé

Roku 1945 se vydává ovdovělá Němka Helga se dvěma syny do Venezuely, kde na ni čeká její švagr Klaus. Klaus jí nabídl sňatek a nový život daleko od zpustošeného Německa. Příroda však brzy změní jejich plány: letadlo s nimi havaruje v džungli a oni se najednou ocitají v prostředí, které jim nedovolí žít nadále tak, jak byli zvyklí. Mladý autor tak v knize s jistou škodolibostí buduje půdu pro konfrontaci dvou kultur. Vypravěčem je šestnáctiletý Erich, který postupně ztrácí iluze o vštěpované výchově a evropských hodnotách, které tu najednou postrádají smysl, o Klausovi i o své matce. Učí se znát skutečnou hodnotu mezilidských vztahů, nalézá v sobě schopnost nepoddat se, nevzdávat se a přežít.