Jak se vodník vybarvil

Červencová pohádka o putování tak trochu kouzelném... A bylo toho roku léto horké a suché. Nad rybníkem zvaným Bahňous rozvážně hlídkovaly vážky, a komáři za pomoci ovádů se rozpustile naháněli s muším bratrstvem. Na hladině pobíhaly vodoměrky v marné snaze dopočítat se svých kroků. K tomu zdánlivě tichému hemžení se občas přidal svým zavrzáním i cvrček. Paní Rosničková netrpělivě vyhlížela pana Rosničku, protože… Dnes je totiž úplněk a na něm je řada, aby pohlídal jejich žábata. Za každého úplňku mají s paní Ropuchovou, s paní Skokanovou a paní Kuňkovou společný žábabinec. Což značí dámský dýchánek, kde skvákají každou novinku až na dřeň. Ohromně se těšila a ten její se kdesi courá. Opět vykoukla a opět zklamaně kvákla. Nu, však dostane svůj díl, jen co se objeví. Pan Rosnička za své zdržení nemohl docela až tak sám. Potkal se totiž s vodnickým synkem Pelegrinem z rodiny vodníků, jež měla ve správě zdejší rybník. Když se potkají dva chlapi, tak se vždy řeší vážná věc, no ne?