Žbluňk!

... Dnes už to opravdu musí skončit. Už nemůže couvnout, jinak se dočista zblázní. Pokl ten poslední kousek chleba a v tu chvíli ho prostoupil podivný klid. Nebyl to žádný povznášející pokoj, jen ticho. Utichly výčitky, utichl strach, utichly pochybnosti, necítil prostě nic. Jen prázdno - což ale byla oproti posledním dnům vítaná úleva. Jidášův ochránce sklání svůj štít i meč k zemi a jen bezmocně přihlíží, jak se k jeho chráněnci blíží Nenapravitelný. "Nesmíš mi bránit," ušklíbá se na anděla. "Víš přece, že mám svolení je tříbit. A tento v mém sítu uvízl. Teď si ho vezmu a použiju A ty mi nesmíš bránit!" míří prstem na jeho meč. Anděl to dobře ví. Jeho chráněnec se už rozhodl. Neochotně zasouvá svůj meč a pomalu se vzdaluje ze scény. Jak se vzdálenost zvětšuje, temnota kolem Jidáše Iškariotského pozvollna houstne. "Můžu dovnitř?" ptá se Nenapravitelný, jakmile ochránce zmizel z dohledu. "Pojď, je otevřeno," téměř slavnostně pronáší Chamtivost, hrdá na své dílo.