15. 04. 2025 Cena Jiřího Ortena 2025 již zná své nominanty

 

Medailonky nominovaných autorů a jejich děl:

Sufian Massalema: Možnosti přehlíženého (Větrné mlýny)

Vyjádření poroty: Sufian Massalema je ve svém básnickém debutu skvělým a přesným pozorovatelem. Neobyčejným spojením civilních momentů, citlivostí a zkušenostmi ze dvou kultur vzniká originální básnický obraz často završený jemnou pointou. Údernost je dána závažností situace i tichem, které ji obklopilo hned, jak se stala. Autorův básnický jazyk je neveselý a silný, plný úcty a porozumění.

Anotace: Rozkročení mezi Jizerkami, Prahou a Blízkým východem. Třeba na diskotéce v Držkově: Zeptala se mě / co poslouchám / odpověděl jsem / že korán nebo techno. Zvenku tak rozdílné, uvnitř tak podobné. Domov je místo? Lidé? Historie? Víra? Pojedeme se tam podívat, až skončí válka? A která? Sufian Massalema ve svých básních nemluví o rozdílnosti kultur. Smrad spálených pneumatik je stejný v Rijádu i v serpentinách u Jablonce. Stejně jako šílenství a touha po bezpečí.

„Kniha je mým pokusem o syntézu české a arabské poezie, hledání podobností a průsečíků mezi dvěma kulturami. Cílem však nebylo čtenáře šokovat něčím exotickým, cizím, právě naopak. Je výzvou či možná ponouknutím k ponoření se hlouběji k otázce, co nás dělá člověkem," sdělil Sufian Massalema.

Sufian Massalema (*1999) se narodil v Jablonci nad Nisou, žije v Praze. Na PF UK studuje práva, současně navštěvuje obor blízkovýchodní studia na FF UK. Věnuje se slam poetry, vystupoval například v Egyptě či ve Vietnamu. Spolupořádá literární a kulturní akce. V roce 2024 mu v nakladatelství Větrné mlýny vyšla debutová sbírky s názvem Možnosti přehlíženého.

Lubomír Tichý: Místní (Fra)

Vyjádření poroty: Dlouho se v české poezii neobjevil básník s tak ryze nesmělým a zároveň lyricky suverénním jazykem. Debut, v němž Lubomír Tichý ze svého prožívaného periferního mikrosvěta činí něco velmi univerzálního a současného. Síť propletených vztahů se zde vyjevuje na pozadí environmentálního podtextu a digitality imaginace. Jedná se o sbírku, v níž se prostředí nejen popisuje, ale i spoluvytváří.

Anotace: Nejezděte na vesnici za babičkou, raději tam rovnou vyrůstejte, dokud si nezačnete všímat, kde to vlastně jste. Je tohle dospělost, ptá se trávy ve stráni mladý muž s kosou. Ano, odpovídá mu stráň. Lubomír Tichý napsal sbírku, kde se svět technologií organicky prolíná s přírodními motivy. Sbírka navíc věrně zachycuje realistické zobrazení venkovského života, ve kterém se v neděli už neozývá klinkot kostelních zvonů, ale přeřvávající se motory automobilů a sekaček.

„Kniha Místní vznikala nutkavým obkružováním jednoho místa, mé rodné obce, na kterou

jsem kladl různé důrazy. Dětství, rozkročení mezi vesnickým a digitálním prostředím nebo

ambivalentní interakce se zvířectvem i obyvatelstvem – to jsou zřejmě hlavní úběžníky mého

psaní, byť se vyjevují spíš ex post. V abstrakta totiž přílišnou důvěru nechovám – na rozdíl od

detailně konkrétního pohledu směrem ven,“ uvedl Lubomír Tichý.

Lubomír Tichý (*2003) pochází z Rozběřic, studuje bohemistiku a polonistiku na FF UK.

Píše recenze a reflexe poezie i prózy (A2, Revue Prostor, Databáze knih), přispívá

pravidelnými sloupky do časopisu Host. Publikoval básnickou knihu Místní (Fra, 2024), která

byla nominovaná na Magnesii Literu v kategorii debut roku. Jeho tématem je prostor.

 

Apolena Vybíralová: Vzteklina (Bílý Vigvam) 

Vyjádření poroty: Ve svém působivém a formálně originálním básnickém debutu básnířka prokazuje autorskou zralost a zároveň zůstává neotřelá a svěží. Psaní Apoleny Vybíralové umí být minimalistické, a přece plastické, drsné, a přitom ne vulgární, ostré i láskyplné, aniž sklouzne ke kýči. Neokázalými jazykovými prostředky črtá autorka metafory, které se zadírají pod kůži a současně inovují žánr milostné poezie.

Anotace:  Jedna příjmová zpráva, pár těkavých pohledů ze strany na stranu a dva světy, jež se na chvíli potkávají. Jeho řeč je něžnou fantazií, její je vzteklá nákazou. Jenže pak se prožene smečka vzteklých psů – a dál už putuje každý zvlášť. Kniha, která nikdy nemůže skončit smírem a která vždy zanechá stopu – jako psí tlapa v prachu.

„Vzteklina pro mě problematizuje hledání vlastního místa ve světě. Mnohem víc než o velkých věcech je ale o těch malých, intimních: o vzteku, který pramení z nepochopení a míjení se s hodnotami okolí; o hře a jemnosti, které jsou čím dál vzácnější; o vyprázdněnosti slov a potřebě vymezit sebe sama nezávisle na všem zmíněném. Přináší paradoxy a vytváří svět, který je ve všech ohledech hraniční – stojí mezi realitou a sny, přijetím a vzdorem, sebestředností a přehnanou sounáležitostí. Sama ji někdy čtu s ironií a nadhledem, jindy smrtelně vážně,“ sdělila Apolena Vybíralová.

Apolena Vybíralová (*2001) se na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity věnuje bohemistice a hispanistice. V dubnu 2023 získala za své texty Literární cenu Vladimíra Vokolka, v témže roce se stala finalistkou LSFH. V nakladatelství Bílý Vigvam jí v prosinci 2024 vyšla debutová sbírka Vzteklina.

Tipy porotců:

Tipy Jonáše Hájka:

Běla Čápová: Cucat vnitřní mňau (Malvern)

Už dlouho jsem nečetl tak dobrý nonsens. Takový, který má blízko k podstatě poezie a hudby a jehož subverzivní potenciál by měl být neprodleně zastřižen. Vari, kloboučníci, neprojdete bez úhony kolem forzýtie střásající své květy v rytmu básnířčiny nezbedné kytary.

Dorota Ambrožová: Poslední léto (Listen)

Jak se to Dorotě Ambrožové podařilo, že její hrdinka na relativně malé ploše novely projde přerodem z revoltující, drzé a zdánlivě sebevědomé dorostenky v dospělého jedince vědomého si svých chyb takřka nepozorovaně? Přesvědčivá próza o rozporech a ztrátách mládí, které nás bolestivě formují, o hledání opěrných bodů, které je saháním do prázdna tak dlouho, dokud neodpustíme sami sobě.

 Tip Karla Pioreckého:

Anna Štičková: Všude pak viděla husy (Protimluv)

Jazyk sbírky pozoruhodným, podmanivým a neobyčejně precizním způsobem přiléhá ke všemu, co se nám autorka rozhodla odkrýt ze světa intimních vztahů i kolektivních traumat. Zároveň jsou tyto básně mimořádně přesvědčivým svědectvím o nekončícím procesu hledání a hlubšího poznávání identit, z nichž se skládáme – v tomto případě především identit rodových, rodinných a náboženských.

Tip Libora Staňka: 

Olga Wawracz: Komunitní rozměr (Větrné mlýny)

Generační výpověď, v níž se vybydlená existence zabydluje poezií. Komunitní rozměr je sbírka, kde se politický živel přirozeně snoubí s introspektivním prožíváním a humorným distancem… Angažovanost 21. století, v němž se básnířka nebojí být aktivistou.

Tip Karla Škrabala:

Uyên Giang Nguyen: Co by tomu řekli doma (Hnízdo)

Slam poetry si na tuzemské literární scéně vydobyla nepřehlédnutelné místo a Uyên Giang Nguyen zvaná Večerka patří k jejím předním představitelkám. Její texty neslouží zdaleka jen pro pobavení posluchačů, ani netrpí nadprodukcí slov. Naopak, servíruje vážná témata jasným ale poetickým jazykem. Co by tomu řekli doma, když „ve večerkách zásadně zdravím potichu a česky“. Dali jí jméno Moudrá řeka, teď ústí na ulici Spálená.

Tip Sáry Vybíralové:

Kristina Hamplová: Lover/Fighter (Paseka)

Málokdy se v české literatuře objeví tak suverénní a stylově jednotná debutová próza, která navíc organicky spojuje realistické i dystopicko-surreálné polohy. Kristina Hamplová čtenáře zároveň nalákává na chytlavou zápletku i nakopává do zadku za veškerá očekávání, jež by si snad mohl dovolit. Je to román-jízda, z níž se probudíme rozbití, ale s pocitem doznívajícího vzrušení, že jsme se mohli zúčastnit.

Cena Jiřího Ortena se uděluje autorovi prozaického či básnického díla napsaného v českém jazyce, kterému v roce vydání díla není více než třicet let. Vítěze vybírá odborná porota. Prestižní ocenění se uděluje od roku 1987, od roku 2009 jej organizuje Svaz českých knihkupců a nakladatelů (SČKN). Mezi laureáty Ceny Jiřího Ortena patří například Michal Viewegh, Tereza Boučková, Petr Borkovec, Jaroslav Rudiš, Radek Malý, Petra Hůlová, Petra Soukupová, Marek Šindelka, Sára Vybíralová, Hana Lehečková, Šimon Leitgeb či Vojtěch Vacek. Laureátem Ceny Jiřího Ortena 2023 se stal se svou básnickou sbírkou Andrstán Filip Klega.

Cena Jiřího Ortena 2025 je udělována s podporou Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury, Magistrátu hl. města Prahy a partnerem je také České literární centrum, které vítězi zprostředkuje tvůrčí pobyt.