Doss Alto - mýtus a skutečnost

V posledním roce první světové války vznikala v Itálii třetí, nejmladší součást československých legií, bojujících po boku Dohody proti Německu a Rakousko-Uhersku. Z dobrovolníků a zmobilizovaných Čechů i Slováků ze zajateckých táborů byly zřízeny nejprve pracovní oddíly a poté bojové jednotky, určené původně k průzkumné, zpravodajské a propagační činnosti na frontě. Působení čs. výzvědných rot, přidělených jednotlivým italským armádám, patří dodnes k nejznámějším událostem z bojů legií v Itálii. Méně známé jsou však okolnosti spěšného nasazení nedostatečně vycvičených částí nově utvořených formací legií, k němuž došlo v červnu 1918. Výsledkem byly značné ztráty, včetně tragických osudů čtyř desítek legionářů, zajatých c. k. armádou a odsouzených polními soudy k trestu smrti. Tento nezdar na Piavě a v horách Monte Grappy byl ale zastíněn bojem o kótu 703 Doss Alto v horském masivu Monte Altissimo, při němž tři legionářské roty odrazily v září 1918 výpad rakousko-uherského úderného polopraporu. Doss Alto se proto v meziválečném Československu stalo oslavovanou legendou. Josef Fučík, zkušený vojenský historik a autor několika monografií, věnovaných české účasti v bojích první světové války, podrobil toto téma věcné analýze. Nabídl tak fakty doložený a zároveň poutavý obraz nejen této válečné epizody, v němž se pokusil oddělit realitu od pozdějšího mýtu.