Město jeden kámen

Ladislav Zedník ve sbírce Město jeden kámen mluví uvolněněji i osobněji než dřív, zároveň jej neopouští formální virtuozita. Zedník jako jeden z prvních básníků své generace pochopil, jak důležité je vytvářet pro své básně mytologický rámec. Ve sbírce rozvíjí svůj osobní časoprostor pomocí potutelného mýtu. Autor se vrací ke klíčovým okamžikům dětství a dospívání. Podstatnou roli hraje původní profese: paleontologie. V knize nacházíme bizarní každodenní prostory jako je „podolský plavečák“ nebo „cementárna Radotín“. Jindy se zas propadáme do magického světa, v němž za každou vesnicí může ležet přímořský atol. Básně se nebojí odborných termínů. Výsledkem ale není odtažitá „vědecká“ lyrika, nýbrž uvolněná a sebevědomá poezie, která se nebojí stavět na hlavu zažitá poetická klišé...