Maxmilián I.

Maxmilián I. z rodu Habsburků, syn císaře Fridricha III., arcivévoda rakouský a císař římský, platil na evropské scéně za žádoucího ženicha. Jeho sňatek s Marií, dcerou vévody burgundského, znamenal nejen štěstí pro oba mladé lidi, kteří se upřímně milovali, ale i připojení Burgundska včetně Nizozemí k habsburským državám. Této "nejžádoucnější země Evropy" se však chtěl zmocnit francouzský král Ludvík XI., a tak již tehdy začínají tuhé boje sotva dvacetiletého Maxmiliána s Francií. Když Marie tragicky zemřela, dvouletá Maxmiliánova dcera Markéta byla zavlečena do Francie, aby se v budoucnu stala manželkou francouzského následníka Karla VIII. Po letech však Karel VIII. zasnoubení s Markétou zrušil, vtrhl do Bretaně, unesl Annu Bretaňskou, která se měla stát chotí Maxmiliána, a oženil se s ní. Tím byla Habsburkova potupa dokonána. Maxmilián válčil s francouzskými panovníky celý život, zvláště o vliv v Itálii, a vedl neustálé spory s německými knížaty. Díky promyšlené sňatkové politice zajistil habsburské dynastii velmocenské postavení: zatímco Maxmiliánův starší vnuk Karel usedl na španělský trůn s dědickým právem pro Habsburky, mladší vnuk Ferdinand se stal roku 1526 na základě dědických smluv s Jagellonci králem českým a uherským. Právě Ferdinandem I. zahájili Habsburkové panování i v českých zemích a vládu si zde udrželi až do roku 1918.