Nucený výsek

”Kořeny poezie Tomáše Míky tkví v tradici hudebního a kulturního hnutí New wave z přelomu 80. let, u nás zatím doposud nepříliš využívané. Míka se soustředí zejména na popis zdeformovaných vztahů ty – já, ve kterých operuje s mírnou nihilistickou pózou, ironií a černým humorem… Mnohdy jsou východiska Míkových básní poznamenána existenciálním ztracením… ve světě, nikoliv však v rovině pouhého hledání, jak by se na debutanta zdálo. Opravdovost a osamocení… jsou vedle zvolněného verše zajímavým hlasem v současné poezii. Za zmínku jistě stojí i jistá modelovost prostředí, v němž se Míkův poetický svět odehrává, i bolestnost vlastní bezmoci, která není s to v tomto světě učinit vzpouru proti konvenčnosti, erotické vyprázdněnosti vztahů či samotě.” (Michal Jareš) Tomáš Míka patří k předním českým překladatelům. Jeho vlastní tvorba zatím vycházela časopisecky.