Paterek a pastýřka laní

Ignác nosí ornát a štólu, drží se upřímných zásad, ale hluboko uvnitř ho spaluje touha: miluje maturantku z vedlejší dědiny a bez váhání by za ni upsal duši. Sedmé přikázání je však pro bohabojného kněze z beskydských pasek - kde mu prudcí, leč v jádru dobří farníci neřeknou jinak než "paterku" - zvlášť těžké břímě. Venkovský pěšák víry totiž ve své dojemně panické čistotě netuší, že světský i duchovní rozměr našeho života je už jiný, než ho naučili v semináři. Už i na horách je svět o poznání jinde, než jak ho znali milence ze světoznámé romance Ptáci v trní - údělem páru teď není "hříšný" vztah utajit a pak celá léta nevýslovně trpět, nýbrž si ho vůbec udržet. Vztah stárnoucího muže k mladé děvuše, který postupně prochází všemi etapami lásky i nelásky, se tak stává nejenom příkladem toho, jak dnes nedovedeme být spolu, ale i podkladem pro satiru, v níž si Miroslav Stoniš troufá na mnohé. Nešetří zkostnatělá dogmata, která si přímo koledují o jízlivou karikaturu. Předkládá nám román z aktuální současnosti, který v chudém podzámčí odporně zazobaného markýze Gera nachází nejednu příležitost, do níž se může s gustem trefovat. Zalidňuje ho svéráznými figurkami i množstvím absurdních scén, ve kterých komicky zachází se situacemi, jež nám už zevšedněly. A především nás autor s potměšilostí sobě vlastní přesvědčí, že podíváme-li se na závažné morální otázky se smyslem pro humor a hravost, vyplují odpovědi na povrch v netušených souvislostech.