Perníkářské formyve sbírkách Etnografického ústavu Moravského zemského muzea

K nejstarším pramenům, týkajícím se dané problematiky, patří veršovaný diptych z roku 1744 (Mechania dulcis, Arithmetica dulcis), který zakoupilo Národní muzeum (někdejší Muzeum Království českého) v roce 1851. Knihovník muzea Václav Hanka mu dal název Staročeské rýmování o pernikářství z roku 1744. Pod tímto titulem vydal první část Čeněk Zíbrt v roce 1895 a věnoval ji Společenstvu cukrářů, pernikářů a voskařů královského hlavního města Prahy. Podruhé vyšel kompletní spis v roce 1964 v upravené podobě, doplněné odborným komentářem Josefa Hrabáka pod názvem Verše o pernikářství v edici Živá díla minulosti. Na přelomu 19. a 20. století pojednal o výrobě perníku ve středověku Zikmund Winter v rámci své obsáhlé publikace Dějiny řemesel a obchodu v Čechách ve XIV. a XV. století, která vyšla v Praze v roce 1906. O deset let později vydal Čeněk Zíbrt sbírku 170 receptů ze starých rukopisů a kuchařských knih pod názvem Staročeský perník. Několik příspěvků se objevilo také ve vlastivědném tisku.