Postřižiny

Jen stěží bychom asi v Čechách hledali někoho, kdo by neznal tento půvabný příběh – ať už v tištěné podobě nebo ve zdařilém filmovém zpracování Jiřího Menzela. Vyprávění o krásné mladé manželce správce maloměstského pivovaru a její všemi obdivované hřívě předlouhých vlasů si našlo cestu k srdcím bezpočtu čtenářů i filmových fanoušků. Doslova neodolatelně působí také postava svérázného strýce Pepina (na plátně jej ztvárnil Jaromír Hanzlík). Robustní výrazivo a nekonečný proud neuvěřitelných historek, tedy atributy, jimiž spisovatel tuto svou postavu obdařil, jsou věrným obrazem samotného autora a jeho tvůrčí metody – a svým způsobem velice jasně vysvětlují oblibu všech textů Bohumila Hrabala. Idylická atmosféra ospalého maloměsta je takřka dokonalou kulisou pro vypravěččiny drobné výstřednosti i pro (především slovní) eskapády strýce Pepina, jakož i pro poněkud bizarní snahy jeho usedlého bratra, hrdinčina manžela. Koktejl, který autor namíchal z osudů těchto tří protagonistů a okořenil mnoha dalšími drobnými postavami, působí dodnes tak osvěžujícím dojmem, že se člověku ani nechce věřit, že vznikl před několika desítkami let. V roce, kdy slavíme devadesáté výročí narození Bohumila Hrabala, bude tedy více než vhodné – a beze sporu nadmíru příjemné – připít si právě tímto elixírem. Tak tedy na zdraví!