Pravda o její lásce

„Ano, Franku, všechno, co řekl tvůj bratr, je pravda,“ přiznala Anke von Eichstädt sotva slyšitelně. „Byla jsem ti nevěrná, ale nikdy jsem toho druhého nemilovala.“ Rozhostilo se neblahé ticho a Anke měla pocit, že se zalkne. „A dítě,“ vyhrkl Frank von Eichstädt. „Čí je to dítě? Moje – nebo jeho?“ Anke málem nemohla mluvit. „To já nevím,“ zašeptala stísněně. „Vím jen to, že tě miluji.“ Baron se trpce zasmál. „Ty se odvažuješ něco takového říct?“ zvolal. „Mluvíš skutečně o lásce, zatímco mi jedním dechem musíš přiznat milostnou aféru s naším správcem?“ – „Je to tak,“ zašeptala Anke přidušeně. „A já chci, abys to věděl – ať už se teď stane cokoliv.“ Její muž se na ni mlčky díval a v jeho očích se zračila veliká bolest. „Proč, Anke?“ zeptal se pak. „Proč mi to děláš?“