Rok, kdy zemřel můj otec

Leo Fijen a Anselm Grün, televizní moderátor a známý benediktin jsou dnes přátelé. Nějakou dobu si dopisovali o zcela osobních zkušenostech: o loučení a umírání, o zármutku, bolesti, osamělosti, ale i o rodinných poutech, o hledání smyslu života a všeho, co vede k jeho plnosti. Kniha nabízí posilu v našich zkouškách, ale také nás zve k tomu, abychom se vážně zabývali otázkou, co zde jednou zůstane po nás. Jde o četbu oslovující, hutnou, místy až dojemnou. Dopisy nebyly původně psány s úmyslem zveřejnění, takže z nich dýchá veliká autentičnost a upřímnost. Jsme syny a dcerami svých rodičů a jejich zkušenosti si s sebou přinášíme do svého světa, abychom se naučili žít z jiného zdroje a vposledku ze zdroje víry, která byla také skutečnou hybnou silou jejich života.