Secese

Secese je něco jako postmoderní večírek pro zvané - nebo také jedna z nejdrzejších literárních provokací posledních let. Především je to ale text, který funguje. Autor tu nerozvíjí jednolitou linii příběhu, místo toho vypracovává až delirantní „rovinu konzistence". Je to jenom hra? Ve skutečnosti jde o cosi děsivě biologického. Je to skutečná živoucí tkáň: buňky, nervy a impulsy. Ne náhodou se na knihu již předem jako šelmy vrhají ekonomičtí lingvisté a biolingvisté. Jeden z nich např. rozvíjí Deleuzovo přirovnání knihy k elektrické přípojce a přirovnává vztah Secese a jejích čtenářů ke vztahu umírající včelí královny a dělnic, které ji zaživa slízají...