Stížnost pro porušení zákona ve věcech trestních

Monografie podrobně popisuje institut stížnosti pro porušení zákona v trestním řízení a mapuje jeho pozici v systému mimořádných opravných prostředků. Po více jak 15 letech představuje kniha první komplexní pojednání o tomto mimořádném opravném prostředku zakotveném v českém právním řádu. Právní řád České republiky v souladu s jejími mezinárodními závazky zná také mimořádné opravné prostředky – vedle obnovy řízení a dovolání je to především stížnost pro porušení zákona, jejíž využití je velmi široké a různorodé. Stížnost pro porušení zákona představuje v moderních právních řádech poměrně netypický, „úřednický“ procesní prostředek, jímž disponuje pouze ministr spravedlnosti, který není stranou trestního řízení. Z tohoto důvodu bývá také podrobována odborným rozpravám a čelí pochybnostem, zda je v jejím případě skutečně zachována legitimita. Autor v textu zúročil své dlouholeté zkušenosti z působení v odboru dohledu Ministerstva spravedlnosti. Kromě obecného výkladu zákonného textu zevrubně pojednává o praxi Ministerstva spravedlnosti spojené s přezkoumáváním podnětů ke stížnosti pro porušení zákona, dále o postupu státního zastupitelství a Nejvyššího soudu. Empirická zjištění získaná analýzou vzorku 80 podaných stížností pro porušení zákona (např. v oblasti nejčastěji se vyskytujících vad, které jsou stížností napravovány) vedou autora k podnětným úvahám de lege ferenda, které mohou přispět k diskusím kolem připravované rekodifikace trestního řádu.