Století neklidu

Členěná povídka „Do stejné řeky,“ „biblická\" variace lásky Adama a Evy, jsou příběhy z mládí, z lékařské praxe a mladého hledání. Na ně navazuje povídka Století neklidu o okupaci v roce 1968. Povídku Ziva Burko vypráví Igor jako cestovatel a přitom je to příběh lásky italské dvojice, kterou rozdělí kafeterie. Hned po povídce Prsty na drátech o náročné práci chirurgů následuje hlavní část knihy, která se jmenuje Rezident . Jde o zkušenosti českého chirurga , který je na stáži v Paříži v době něžné revoluce v české společnosti.Literární kritik A. Mikulášek v doslovu ke knize označil autora „chirurgem nečasu“.