Stromy a kamení

Soubor povídek z r. 1947 byl rozpoznán už Václavem Černým (První a druhý sešit o existencialismu) jako typ poetiky, která není v dobovém kontextu příliš častá. Palova poetika ve spojení s diskursem existencialismu působí přirozeněji, než tomu bylo u autorů ze skupiny kolem Kamila Bednáře. Palovy texty ale v mnoha ohledech korespondují i s poetikami modernistů 40. let, jako byl Jiří Kolář, Jan Hanč nebo Josef Jedlička, především v reflexi všednosti, opakování, monotónnosti, banality, prázdnoty a beztvarosti životních projektů. Palova kniha tak prolíná specifickým způsobem několik dobových jazyků. Sama o sobě pak nepředstavuje pouze historický dokument, ale dodnes živou literaturu. Svazek obsahuje edici původní sbírky Stromy a kamení doplněný o studii Vladimíra Papouška.