Synové vlčice

Řím, 7. století před naším letopočtem - Iliana, dcera svrženého etruského krále z Alby a kněžka mocné bohyně, oznámí, že čeká dítě boha. Nato je prokleta, vyhnána z města a provdána za latinského rolníka Faustula. Po čase porodí dvojčata Romula a Rema, nemá však mléko, a tak děti nechává odkojit vlčici a opouští Faustula i syny, aby se pomstila za kruté zneuctění a pokusila se znovu získat trůn pro jednoho z potomků. S pomocí korintského obchodníka Ariona se dostane do Delf k věhlasnému orákulu, které by ji mohlo zbavit kletby. Jednou z jeho podmínek však je Ilianina cesta do Egypta, kde upadne do otroctví a musí sloužit tamější vládkyni Nesmutě. Když je Romulovi a Removi devět let, matka se k nim vrací. Remus ji přijímá s obdivem, Romulus ji nenávidí, dokud si neuvědomí, že zdědil matčiny vlastnosti a je stejný jako ona. Chce po matce, aby ho naučila "být někým". O to větší je Romulovo zklamání, když si Iliana pro své další cesty vybere jako společníka Rema. Ocitají se v Korintu, odkud Iliana znovu zamíří do Egypta, aby s pomocí spojenců sesadila z trůnu strýce, který před časem svrhl jejího otce. Konečný boj s králem vyprovokuje Romulus, jemuž se podaří vládce zabít. Odmítá však usednout na trůn, aby ranil nenáviděnou matku, a rozhodne se založit vlastní město. I Remus uplatňuje právo stát se králem. Mezi dvojčaty mají rozhodnout bohové. Ale oba bratři shodně tvrdí, že spatřili orly - boží znamení…