Teprve v nebi jde o život!

V základu poetické grotesky Miroslava Adamce stojí talmudské moudro, že s každým vyhaslým přátelstvím zemře v Nebi jeden anděl. Od něho se pak odvíjí představa, jaké by to bylo, kdyby i Nebe bylo lidské. A proč by nemohlo být lidské, když život u nás dole je občas nadpozemsky nádherný? Protože však podle úsporného rozhodnutí starozákonního pantáty Hospodina nemá v Nebi co pohledávat nikdo, kdo nedokázal zabránit konci přátelství nebo na koho už se na zemi nevzpomíná, musejí si andělé i duše zesnulých napříště své bydlo obhájit. V Praze, kolem Prahy a nad Prahou tak začíná obrovská akce na záchranu odepsaného anděla Manděla. Účastníci mise - komické figurky nesmělého panice, pyskatého zelináře, sexbomby z peepshow, ustrašeného politika, uprchlého blázna, opelichané šlápoty, vilného prodavače luxusního prádla i policisty s chuťovými pohárky francouzského gurmeta - z ní udělají dějově nadupaný kvapík, na jehož konci bude vedle užaslého Pána Boha také pobavený čtenář. Próza navazující na nejlepší tradice přemýšlivého biblického humoru vtěleného třeba do Effelova a Werichova Stvoření světa nebo do Čapkových Apokryfů však nenabízí jen vděčnou "duchařinu". Mezi rýpavými otázkami, zda na Počátku bylo opravdu Slovo a kdo přitom napovídal, co vlastně mají andělé pod řízou, jak daleko doletí leopardí tanga a jak moc ne znamená ne, když žena řekne ne, občas probleskne tón, o kterém je v životě dobré popřemýšlet. Tak jako mají andělé strážní odpovědnost za naše nepředloženosti, jsme totiž i my - křehké a chybující nádoby hříchu - odpovědní za své anděly.