Tibetský broskvový koláč

Ač je to k nevíře, Tomu Robbinsovi bude za dva roky pětaosmdesát. A tak má autor kultovních svazků, jako je Parfém bláznivého tance nebo I na kovbojky občas padne smutek, rozhodně nárok tentokrát přijít s knihou vzpomínek. Sám o ní vehementně tvrdí, že nejde o autobiografii, a možná má pravdu. Tenhle velikán americké bohémy a sběratel majonézy totiž snáší jeden důkaz za druhým, že jeho život jako by vypadl ze stránek jeho románů, a znalci jeho díla v jeho vzpomínkách určitě najdou mnoho zárodků, které později vyklíčily do literárních motivů. V rozvětveném vyprávění s mnoha odbočkami nás Robbins seznámí se svým dětstvím prožitým ve virginském horském městečku za Velké hospodářské krize, dozvíme se, jak se z něj díky vojně stal pacifista i milovník asijské kultury, počastuje nás (pro nás Středoevropany legračně užaslým) popisem svých prvních houbařských výprav, poučí nás, proč jíst a nejíst kimči – a zejména strhujícím i vtipným způsobem vylíčí, jak žila americká umělecká avantgarda koncem padesátých let, v dobách, kdy se společnost u nás ještě vylízávala z nejhorších ran nejtužšího komunismu. Z pozice očitého svědka a účastníka popisuje sanfranciskou hippie vlnu a vyznává se ze svého veskrze pozitivního vztahu k psychedelikům, vypráví, jak se z literárního kritika-samouka stal známý romanonopisec, a více či méně láskyplně se zmiňuje o mnoha láskách svého života. Chcete se dočíst o satori prostřednictvím neonového golfového míčku a o tom, jak sledovat experimentální filmy Andyho Warhola coby strhující thrillery? Jste na správné adrese.