Urny patřej na hřbitov (a ne někam na kredenc)

Hlavním hrdinou příběhu je muž, přezdívaný Žíla, o němž se rozhodně nedá říct, že je dítětem štěstěny. Ze směsice veselých střípků z jeho vagabundského života se mimo jiné dozvíte o tom, jak přišel ke své ženě Simoně i jak mu umřela. Po Simonině smrti nechá rodina, která je věčně bez prostředků, mladou ženu zpopelnit a urnu postaví doma na „kredenc“. Žílova matka však věří, že když pozůstalí neuloží urnu na hřbitov, kam patří, vrací se zemřelý v podobě smrti a přináší rodině utrpení. Jednoho dne dojde mezi matkou a synem k hádce a Žíla odchází z domova za svým bratrem. Zde, v cizím prostředí, potkává ženu, která jako by z oka vypadla jeho zemřelé Simoně. Zamiluje se do ní nejen on, ale i jeho bratr. Ani jeden z nich ovšem netuší, že je to jen přízrak, který oba žene do náruče smrti...