Záhada jeruzalémského pokladu

V roce 70 n. l. římský císař Vespasianus a jeho syn Titus vyplenili velkolepý chrám v Jeruzalémě a zmocnili se ohromného bohatství. Díky pohádkovému množství zlata, které se stalo jejich kořistí, mohli zkonsolidovat římské hospodářství rozvrácené rozhazovačností císaře Nerona a posléze vybudovat největší amfiteátr starověku, římské Koloseum. Nejcennější předměty, které symbolizovaly římské vítězství moc a porážku Židů, však uchovali. Byl to zlatý sedmiramenný svícen – menora –, stříbrné trubky a zlatý, bohatě zdobený obětní stůl, základní předměty židovské víry. Ty odvezli do Říma, kde byly předvedeny v triumfálním průvodu na počest potlačení židovského povstání a posléze zvěčněny na jednom z reliéfů Titova vítězného oblouku.